Perfektně přisolený podzim

Zapsala Ivana

Svatý Václave, patrone české země, Bůh ti žehnej. Díky tobě jsme před pár lety získali den volna navíc a teď úspěšně provádíme „bridging“ a vytváříme si tak čas na malé podzimní dovolené.

A protože jsme měli sladké vody z Lipna a Hameráku dost, odjeli jsme na moře. Sbalili jsme tranzit, osm mořských kajaků, námořní mapu Jadranu a vyrazili jsme na Kornati.

Pokud se za dne vracíte domů z mastňácké dovolené od Šibeniku směrem na Zadar a kouknete doleva na moře, uvidíte za zeleným labyrintem ostrůvků u pobřeží zamlžený hřeben ostrova Kornat. Je největším ostrovem národního parku Kornati a jeho obeplutí po západní straně hlavním plánem pro naše 4 dny na modromodrém Jadranu.

Jako základnu jsme zvolili zátoku Kosirina na ostrově Murter – je Kornatu nejblíže a je v ní příjemný, jak jsme později zjistili naturistický, kemp. Poté co jsme se po mostě dostali z pevniny na Murter, probourala se nám nedočkavá Baraccuda do zadního skla tranzitu, a tak jsme rychle ( a zřejmě zbytečně) koupili předražené vstupenky do národního parku.

Den první

A už je tu krásně chráněné kotviště v Kosirině. Balíme vodu, pivo a další důležité tekutiny, záchranné pomůcky, jídlo a tak dále. Do mořského kajaku se toho vejde opravdu hodně, ale mandolínu jsme tam nakonec nedostali. Poněkud chvatně vyrážíme směr „stolová hora“ . Do západu slunce zbývá asi 5 hodin a nás čeká 12 hodin dlouhý přejezd Murterského moře. Do poloviny je to zábava, pak ale zesílí vítr, vlny se zvětší a my dřeme proti němu, před očima neochotně se přibližující maják. Barakuďáci nám ujeli a tak se alespoň shlukujeme dohromady a pádlujeme směrem na Opat – nejjižnější část Kornatu. Nohama přešlapovat na kormidle, udržovat optimální úhel k vlnám a větru a držet kurz. Rukama se snažit dělat motor. Na přestávky moc času ani nálady není, za hodinu je sluníčko za obzorem. Jen rybky vyskakující v hejnech z vody trochu tu dřinu zpestřují. Teprve těsně pod útesem Opatu se vítr uklidňuje a my na chvíli vysedáme a kouknem na mapu. Kotviště je naštěstí za rohem.

Kajaky vytahujeme při západu slunce na ukloněné hladké plotny a první nocležiště je na světě. Na Kornatech je povoleno přespat jen v zátokách určených ke kotvení jachet, ale teď už je po sezóně a celou cestu skoro nikoho, kromě noční hlídkové lodi nezajímáme.

Den druhý

Ráno je vítr pryč a po úspěšném ranním rybolovu a nalezení nevzbuditelného Honzy v kamenité stráni vyrážíme znovu na moře s ambiciózním cílem – objet Kornat až k jeho severní straně. Zastavujeme na oběd a na molu u kapličky svačíme. Motýl fotí, kluci vylézají k pevnosti T…… s úžasnými výhledy na celé Kornati. Dále je plavba hned o kousek zajímavější, protože kličkujeme mezi ostrůvky a někdy ani přesně nevíme kde jsme. Nakonec jsme dokličkovali na nejsevernější kotviště na Kornatu. S trochou nadsázky se dá nazvat piniovým hájem, po kterém Toncek celou dobu toužil. Máme toho dost, osm hodin poctivého pádlování je znát a tak se večírek téměř nekoná a my brzy zalézáme do pelíšku pod borovice. A kdo nezalezl, ten je ráno mokrý jako myš. Rosa byla vydatná.

Den třetí

Dnes budeme přejíždět zpět na ostrůvky poblíž Murteru. Veterinář výpravy nám proto ordinuje velký kalich slivovice, mast na kravské vemena na ruce a maskotu naší výpravy Honzovi ještě Endiaron na blíže nespecifikované střevní potíže. Zjišťujeme jak moc ještě zbývá jídla a naši provianťáci Radek a Jarek hned plánují obědové a svačinové přestávky. To by bylo abychom to nesnědli. Vyrážíme do úzkého a frekventovaného kanálu mezi Katinou a Kornatem. Radek filmuje a my se ve slunečném ránu houpeme na vlnách každé výletní lodi, která kolem pluje a děláme tak výletníkům největší atrakci na Kornatech. Přeskakujeme od ostrůvku k ostrůvku, každý je trochu jiný. Honza by mohl vyprávět. K polednímu jsme našli krásné místo v zátoce ostrova Žut a udělali jsme si piknik na skalách spojený s koupáním, šnorchlováním, natáčením (naštěstí jsem netušila čeho) a s klobáskami a Merlotem. Pak zas delší přejezd. Milan úžasně zpívá, Toncek testuje nouzové WC z plechovky od piva, Honza vyráží tryskem k pobřeží a my s Gábi se flákáme vzadu a fotíme medůzu, která vypadá jako půlkilové volské oko. Pomalu hledáme nocleh. Není to snadné, protože hladké plošiny Kornatu nahradily žiletkově ostré skály. První příhodné místo sice zabraly ovce, ale na nás stejně čekal malý ostrůvek Rakita. Romantický západ slunce nás zastihuje při pojídání domácího bůčku, který Toncek nedovolí nazvat jinak než „bůčíneček“ a po songu „Mňam, mňam Bobík, smetanový krém“ místo večerníčku posloucháme při svíčce historky Lieblovic rodiny a dopíjíme tekuté zásoby.

Den čtvrtý

Ráno je krásné a my nacházíme skvělý suvenýr – kus omšelého lodního lana. Povinný kopanec slivovice a už si to štrádujeme přes jakési chovné sítě přímo k majáku před Murterem. Honza neopomene označkovat ani toto pusté skalisko – po bůčku mu nepomohlo ani 8 tablet živočišného uhlí. Jedeme domů na Murter podél neznámého pobřeží až k prstíku, kterým Murter sahá dál do moře. Tam je zátoka Kosirina, tady potkáváme poslední medůzu a čeká nás tu tranzit.

 Zkoušíme eskymáky, záchranu, zkrátka všechny ty věci, které jsme měli zkoušet před odjezdem. Naštěstí jsme je nepotřebovali. I kempař trošku slevil ze svého mínění, že „Češi nemaju rozum“ když jsme se vrátili a zaplatili mu hlídání auta. Důvěrně nám ale sděluje, že když fouká „bura“ tak se z Kornatů nedostane ani loď s motorem. Ještě poslední piknik na břehu moře pod stromy a odsolení vyrážíme na cestu domů.

Na dálnici nás čeká adrenalinová vložka s docházející naftou a přebíhám dálnice za WWIII a ráno už nás vítají podzimně sychravá Napajedla. Testujeme samospoušť, Česnek a prcháme domů, do půjčovny, do Prahy či do práce a v duchu se už těšíme na Sardinii, kterou jsme cestou domů naprosto uchváceni mořským kajakem naplánovali na příští rok.