Vánoční Morava – můj první vícedenní výlet na seakayaku

V sobotu ráno před šestou je ještě tma a já už postávám na parkovišti u Billy, kde mě po chvíli čekání nakládá Jirka.  Cesta do Napajedel probíhá v pohodě, kecáme o lodích a najednou jsme na loděnici. Tam už na nás čeká Motýl a Jarda. Nabalíme kajaky, Motýl domluví kytaru a vybalí z loďáku basu a hurá na vodu. Všichni nasedají bez problémů, jen moje maličkost jaksi „uvízne“ u mola. Ať zabírám jak chci, tak se loď nehne, kormidlo mám zaháklé za lanko od mola. A tak slyším první z mnoha seakayakářských hlášek – první co udělej, když dostaneš nový seakayak, tak odmontuj  kormidlo. Naštěstí mě Motýl vyprostí a tak opravdu vyrážíme. Cestou k prvnímu jezu se dozvídám, že v Uherském Hradišti se připojí ještě další dva pádleři. Zatím držím tempo s ostatními, ale mám pocit, že to dlouho nevydržím. Naštěstí je tu už první jez. Myslím si, že si odpočinu, ale to je chyba. Dlouhé přenášení není nic pro můj bolavý kotník a tak funím a za pomoci všech ostatních se nám daří přenést. Tímto bych chtěl všem zúčastněným ještě jednou poděkovat za ochotu a pomoc při každém přenášení. Další pádlování je docela v pohodě, už si začínám zvykat a navíc jsem vyrazil chviličku před ostatníma, abych si “dal náskok“ – další hláška výletu. Když přijíždíme k Uherskému Hradišti míří proti nám po vodě podivná postava. Zblízka pak obdivujeme Alabův sjezďák a hlavně jeho kytaru, kterou má ve futrále na zádech. Proto se nám zdálo, jako by se při pádlování hlásil. Kousek dál na nás u přístaviště čeká Míla. Není to chlap, jak jsem si nevím proč myslel, ale pohledná blondýna. V duchu si říkám paráda, nebudu jezdit poslední. Když však uvidím její vybavení tak je mi jasné, že tím nejpomalejším zůstanu já a na vodě se to potvrzuje. Při čekání až se Míla nabalí konzumujeme několik piv a během krátké chvilky pokračujeme dál. Na dalším jezu jsem při vystupování dal břehuláka, takže jsem maličko zvlhnul, ale žádná hrůza. Snad následek vypitých piv či co. Postupně ukrajujeme kilometry ale s přibývajícím časem je jasné, že celých plánovaných 42 km do „Jurského parku“ nestihneme. Od jezu ve Veselí jedeme s čelovkama a náš cíl je dojet cca 5 km k dalšímu jezu, kde budeme spát. Začíná vykukovat měsíc, mraky jsou najednou pryč a tak se dá bez problémů jet bez svícení. Při vylézání a přetahování posledního jezu Jirka láme pádlo a Motýl topí termosku, ale jinak v pohodě nacházíme plácek na táboření. Začíná vybalování, stavění stanů, vaření a chystání dřeva na oheň. Naštěstí v přilehlém lesíku je spousta stojících soušek a Motýlův benzín dělá při zapalování ohně divy. A můžeme začít vařit punč a moje maličkost může začít sušit beránky. Vzal jsem si totiž do lodi boty Hunter, které jsou teplé (mají vlněnou beránčí vložku) a až pod kolena, ale jako do každých gumáků do nich vrchem nateče. Přitom se Alab chopí kytary a hraje jednu hitovku za druhou, zlatá šedesátá léta! A tak sušíme, popíjíme punče, čaje, slivovičku, k tomu mlsáme klobásky, sýry, oříšky, postupně si na kytaru zahraje i Míla a já… prostě krásný večírek se vším všudy. Do spacáků se dostáváme za neustálého svitu měsíce kolem třetí hodiny ráno. Kolem deváté nás začíná Motýl budit, je úplně jasno, zamrzlo, ale svítí krásně sluníčko. Tak vaříme snídani, na sluníčku „rozmrazujeme“ hydro a balíme. Jirka lepí tesou pádlo, snad to vydrží. Nevím jak jsem to dokázal, ale jsem první u vody a po chvíli vyhřívání na navigaci i první na vodě. Pod jezem to kousek teče, najíždím si do proudu a do vracáků a zkouším, jak se dá na seakayak jezdit „divoká voda“ (obtížnost tak ZWC). Dál je to nejpěknější úsek, meandry, plážičky, vysoké písčité břehy a stromy v korytě, prostě překrásný kus původní řeky, kterému Napajedláci říkají „Jurský park“. Další pozitivní věc je, že nikde nemusíme přetahovat, jez je až v Hodoníně. Nakonec se domlouváme, že plavbu ukončíme v Rohatci u prvního přístaviště. Vytahujeme lodě, vybalujeme, přebalujeme, převlíkáme se, něco málo pojíme a už tu máme odvoz. V teple auta jsou všichni ospalí a postupně se loučíme s Mílou, Alabem až nakonec zase za tmy dorazíme na loděnici do Napajedel. Vybalit lodě, přivázat na auta a hurá domů. Cítím dvoudenním pádlování v celém těle, ale jsem rozhodnutý zkusit to na moři a pak se teprve uvidí, jestli tomu saekayakingu propadnu či ne.

Ve zkratce: 6 pádlerů, první den úsek Napajedla – jez mezi Vnorovy a Strážnicí, 38 km, druhý den úsek  jez – Rohatec kolonie, 13 km, teplota od -4 C po +4 C, stav vody Strážnice 128 cm, 20 kubíků.

Tož tak jsem to viděl já

Bubák